9.
Romantismus ve světové a české literatuře.
Vznik a hlavní rysy :
- Romantismus vzniká začátkem 19. století jako reakce na změny ve společnosti - feudální systém je buď svržen revolucí, jako ve Francii, nebo se mění v osvícenský absolutismus, jako u nás. Do života lidí proniká kapitalismus, a s ním i nejistota. Mnoho z nich se musí přizpůsobit zcela novým podmínkám. Tam, kde se neuplatnily ideály francouzské revoluce (a to také ve Francii), roste nespokojenost obyvatel.
Umělci se ve svých námětech vracejí do minulosti, únik z reality hledají ve starobylých a přírodních námětech. Také romantický hrdina je charakteristický konfliktem. Cítí se výjimečný, nemůže však své záměry uskutečnit kvůli rozporu s okolím. Proto je to většinou vyhraněný individualista. Dává přednost svým pocitům před rozumem, to je znak celého romantismu, který se tak staví proti osvícenství, přestože z něj vychází. Život romantického hrdiny je ovlivněn láskou, ať už k ženě nebo vysněnému ideálu, vždy je to ale láska nešťastná. Protože se většinou autor se svým hrdinou ztotožňuje, najdeme i v životopisech romantických autorů mnoho tragických lásek.
Romantismus již jako renesance nenapodobuje klasické antické vzory, krásu hledá zcela jinde. Ideálem přestává být pravidelnost a řád, nahrazuje ho originalita a přirozenost. Rozdíl je patrný i v úpravě zahrad - anglický park proti francouzskému. Tomu odpovídá i prostředí romantických děl - jezera, hřbitovy, zříceniny, případně exotické kraje.
George Gordon Byron (1788 - 1824)
Pocházel ze staré aristokratické rodiny. Odchází od ní a od svojí ženy a většinu života tráví v Itálii.
„Childe Haroldova“ - veršovaný epos. Hrdina se rozchází se svým okolím a vydává se na cestu Evropou.
Uchvacují ho přírodní scenérie, slavná historie jednotlivých zemí a její kontrast se současným stavem. Epos je rozdělen do čtyř zpěvů - o svobodě Španělska, Řecka, Anglie a Itálie.
- Stejné motivy jsou i v poemách „Džaur“, „Korzár“ a „Lara“, odehrávajících se většinou v orientálním prostředí. Poema - veršovaná lyrickoepická povídka, je po svém tvůrci zvaná také byronská.
„Don Juan“ - nedokončený epos. Využívá osudů hlavního hrdiny k satiře na soudobou společnost.
- titanismus - odpor proti Bohům.
Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822)
„Odpoutaný Prométheus“ - námět čerpá z antiky, ústřední je zde konflikt - mezi bohem Jupiterem a Prométheem jako lidskou touhou po dobru.
Walter Scott (1771 - 1832)
Z počátku tvůrce romantických balad ze skotské
historie. Brzy přechází k próze a zakládá nový žánr - historický
román :
„Waverley“ - věnuje skotskému povstání
„Ivanhoe“ - situuje do doby Richarda Lvího srdce. Scott dokázal minulost oživit přesvědčivým líčením dobových zvyků a vedlejších postav, hlavní hrdina však zůstává romanticky idealizován.
Francie :
Victor Hugo (1802 - 1885)
Přestože byl synem Napoleonova generála, byl vychován k nenávisti proti němu a republice.
„Cromwell“ - zabývá se historií. Vyjadřuje základní body romantismu.
„Legenda věků“ – psáno ve vyhnanství. Popisuje vývoj lidstva. Budoucnost vidí optimisticky, hlavně ve
vědě a pokroku.
„Chrám matky boží v Paříži“ - život lidí kolem pařížské katedrály od králů až po žebráky. Všemi
nenáviděný zvoník Quasimodo je ochoten se pro druhé obětovat, oproti tomu kněz Frollo, ačkoliv se tváří zbožně, je ve skutečnosti ničema.
„Bídníci“ – nejnižší vrstva společnosti. Ústřední hrdina, nespravedlivě odsouzený trestanec Jean Valjean,
se mění díky biskupovi Mirielovi v ušlechtilého člověka. Stává se ochráncem osiřelé Cosetty a poté co zbohatne, pomáhá svým jměním chudým. Bojuje proti dozorci a komisaři Javertovi. Smyslem tohoto díla je boj proti předsudkům a nespravedlivým společenským zákonům.
„Dělníci moří“ - Román o rybáři Gilliatovi a jeho boji proti nespravedlnosti a proti přírodním živlům.
Stendhal (1783 - 1842, vl. jménem Henri Beyle)
„Červená a černá“ – román. Dřevařský syn Sorel se stává bez přesvědčení knězem. Lepšího společenského
postavení dosahuje podvody a intrikami s využitím milenek.
„Kartouze parmské“ - líčí osudy italského šlechtice, který se po návratu z války nemůže vyrovnat se
změněnými domácími poměry, a odchází do kláštera.
Alexander Dumas
„Tři mušketýři“ „Hrabě Monte Cristo“
Rusko :
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837)
Za svou tvorbu byl celý život pronásledován, a stála ho i život.
„Evžen Oněgin“ - Hlavní hrdina poznává Taťánu, ta se do něj sice zamiluje, ale Oněgin ji odmítne. Místo
toho vyprovokuje žárlivost manžela její sestry Lenského a v souboji ho zabije. Když se po letech s Taťánou setká a zamiluje se do ní, ta na křivdu nezapomene a odmítne ho.
„Piková dáma“ - Osud karbaníka, který hledá štěstí v hazardních hrách, ale přijde o všechno.
„Boris Godunov“ – historické drama. Dávný souboj o moskevský trůn, řeší zde i aktuální politické otázky.
Michail Jurjevič Lermontov (1814 - 1841)
- Také nebyl oblíben carským režimem a stejně jako Puškin i on byl vypovězen na Kavkaz.
„Démon“ - zlo je podle něj způsobeno bezmocností dobra, tím vysvětluje tragický osud ušlechtilých
romantických hrdinů.
„Hrdina naší doby“ - věnuje aktuálním otázkám. Hlavní hrdina Pečorin cestuje po světě, cítí se být
povznesen nad ostatní. Jelikož nenachází smysl svého života, stává se "zbytečným" člověkem. Právě problém ztracené lidské existence je společný Lermontovi i Puškinovi.
Adam Mickiewitz (1798 - 1855)
„Baladách a romancích“
„Konrád Wallenrod“ - vrací se do minulosti Litvy, a ukazuje její boj za svobodu proti křižákům.
„Pan Tadeáš“ – epos situuje mezi drobné zemany v době Napoleonova tažení do Polska. Ústředním dějem
je příběh lásky příslušníků dvou nepřátelských rodů - narozdíl od Romea a Julie však skončí šťastně smírem.
Německo :
Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832) - preromantista
„Faust“ - dvoudílná tragédie. Líčí osud nespokojeného doktora, který v touze po poznání uzavře smlouvu s ďáblem Mefistofelem. Ten, aby ho od tohoto záměru odvrátil, ho zahrne světskými požitky. Faust ale propadá zoufalství nad smrtí své lásky Markétky, která je odsouzena za vraždu svého a Faustova dítěte. Smysl života nachází ve snaze pomáhat ostatním lidem. Přestože tím dosáhl uspokojení a měl by tedy propadnout peklu, jeho ušlechtilý záměr ho zachraňuje.
Jakob (1785 - 1863) a
Wilhelm (1786 - 1859) Grimmové
V této době vydávají také bratři Grimmové svůj soubor lidových německých pohádek.
Romantismus u nás (1830 – 1850):
- U nás vrcholilo NO. Rozkvět novin a časopisů. Zmizel učený ráz Lit. je více lidovýchovná. Revolučně píše Mácha.
Karel Hynek Mácha (1810 - 1836)
Narodil se v Praze na Malé Straně, po studiích na gymnáziu, právech a filosofii odchází za prací advokáta do Litoměřic. Malebná krajina kolem nich, a nejenom ta - Mácha rád cestoval po celé Evropě, se mu stává inspirací pro romantická díla.
„Těžkomyslnost“ „Pouť krkonošská“ - básně, ve kterých kombinuje své sny a naděje s cestopisnými
zážitky. Jako poutník vystupuje na Sněžku a setkává se zde se zemřelými mnichy, kteří ožívají na jeden den v roce.
„Křivoklát“ – povídka s historickým námětem, která měla být původně součástí čtyřdílného souboru „Kat“.
Objevuje zde rozpor mezi králem Václavem IV. a jeho katem. Zatímco král je se svým vysokým postavením nespokojen, kat po něm naopak touží.
„Obrazy ze života mého“ – autobiografické, líčí své cestovní zážitky
„Večer na Bezdězu“ – autobiografické, líčí své cestovní zážitky
„Márinka“ – povídka s písňovou formou. Zpěvy, mezihry, básně i próza. Mácha se vrací ke své lásce.
„Máj“ – jeho nejvýznamnější dílo, lyrickoepická poema. Vilém je svým otcem vyhnán z domu a stává se
vůdcem loupežníků - "strašlivým lesů pánem". Nevědomě se mstí svému otci za svedení své milenky Jarmily. Za tento čin je zatčen a odsouzen. Ve vězení, kde Vilém čeká na popravu, se odehrávají další zpěvy a intermezza. Vilém přemýšlí nad smyslem lidské existence, uvažuje o naději na posmrtný život, dospívá však k závěru, že ho čeká jen "věčné nic". Svůj tragický osud si uvědomuje v kontrastu mezi krásami okolní přírody a smrtí. Tu zastupuje sbor duchů, který přijímá Viléma mezi sebe. Nakonec Mácha splývá se svým hrdinou.
Prostředky :
moderní básnická
řeč
využití kontrastu
(jarní příroda × poprava, život × smrt)
přirovnání – co slzy lásky
metafora a personifikace
– jezero zvučelo tajný bol
oxymóron – umřelé
hvězdy svit atd. – viz závěr 3. zpěvu
metonymie – hrdliččin
zval ku lásce hlas
gradace – temná noc,
temnější mně nastává
Máchovo dílo se zprvu nesetkalo s porozuměním kritiky. Je svými současníky odmítán pro svůj pesimismus a nedostatek vlastenectví. Jeho význam objevuje teprve jeho přítel Karel Sabina. Májovci si volí jeho odkaz jako základ svého almanachu.
Poema - neboli básnická povídka. Rozsáhlá
lyrickoepická báseň, která nahradila epos
- dramatik, viz. Národní obrození.
Karel Sabina ( 1813 - 1877 )
- činnost literárně kritická a historická
- první podrobná kritická studie o K.H.Máchovi ( Úvod pravopisný )
-
libreta ke smetanovým operám
díla: „Oživlé hroby“ - vězeňský deník se silnými autobiografickými prvky
„Duchovní komunismus“ - zabývá se dělnickou otázkou a socializmem
Josef Václav Frič ( 1829 - 1890 )
- psal básně, povídky, dramata, překládal romantickou literaturu
„Paměti“ - 4.díly ( nedokončeno
). Svědectví o jeho mládí, podrobně vypisují události z let 1848 - 1849
Karel Jaromír Erben
- Sbíral lidovou slovesnost
„Prostonárodní písně a říkadla“
„Kytice“ – obsahuje staré lidové báje, hrdinkami jsou většinou ženy.
Last update: 8.11.2000
Vytvořil © Mick 2000